30 března, 2022

Krajina tisíců cest

 Svět je jako krajina tisíců cest a tisíců tváří,
přesto může být bezejmenný a putování jím bezcílné –
a tak mi řekni, jak ten svět získá tvář,
jak lidské kroky v něm zanechají smysluplnou stopu?

Můžeš říci: znám tě světě, i když jsi neznámý...
neb nemusíš vidět cestu pro vědomí, že tam nějaká je:
cesta se objeví, vstoupíš-li na ni, 
Není žádný pastýř – jsi jen ty,
stojící před nekonečnými obzory světů,
a cítíš, že je to tmářství, být spoután a tiše trpět,
a víš, že krása nemá žádný tvar,
bolest je bez chuti,
myšlenky nelze zkrotit
a že tvé prázdné ruce jsou jen sebeklam...

Ač svět není růžovou zahradou, 
není prost naděje –
jež se rozprostírá v těch nesmírných horizontech světů, 
kde není síly, jež by je spoutala –,
že vedle té žumpy v něm exituje i krása.

Stojíš před prázdným plátnem se štětcem v ruce
a roztíráš snová vlákna ve hvězdokupě,
v jedné dlani plápolá ti slunce a ve druhé koupe se měsíc;
tebe zrodilo nekonečno, tak jako dítě maluješ světlo,
neb víš, že ač to tu nepřežiješ, tvé dílo i tak přetrvá...

Cítíš, že svazuje tě lpění na tom zvenčí;
že máš nechat to, co má být, samo být –
že radno je vytvořit prostor a umožnit růst tomu, co růst má,
a ponořit se do vlastních hlubin...
A přestože se nemůžeš vyhnout temným vodám 
ani bouři, jež v sobě sám neseš –
sám sobě nelze uniknout, ani světu ne –, 
nesmíš zhasit světlo zářící v dálavách.

Upokoj se a věz, že
i ztráta může být vysvobozením,
odpoutání se může působit jako magnet,
neboť to, co tě často poutá, je domněnka –
hradby mysli znepokojené nezměrností...
Není chybou vidět víc,
není chybou jít dál,
není chybou nořit se hlouběji.

Stojíš na prahu nového světa, jenž je krajinou tisíců cest... 
a moudrostí je vtisknout mu podobu, zesmysluplnit své kroky v něm –
jinak je peklo chladem a chlad peklem.
To není konec příběhu – to se jen uzavřela jedna kapitola. 
Nikde nic nemá konce – vše je jen neustálou přeměnou.

Krajina tisíců cest ©  Ladanseuse
Nedatováno; editováno a publikováno 30. 3. 2022

Něžnůstka

 Řekla jsem Ti:
Zavři oči,
natáhni ruku,
otevři svou dlaň.

A pak:
Kdyby to mělo být jediné, 
co Ti sdělím;
kdyby to mělo být jediné, 
co Ti dám;–
bylo by to toto...

Poté jsem Ti
do dlaně
prstem
nakreslila
s r d c e.
💓
Něžnůstka © Ladanseuse
Napsáno dle dřívějšího konceptu 30. 3. 2022

Taj srdce Tvého

 Vím, jaká cesta vede k srdci člověka,
znajíc jeho tajemství...
💗
Skrývá se v příběhu zahradníka a jeho stromu,
jenž nese toto poselství:
zemře-li zahradník, strom poroste dál,
ale zemře-li strom, zahradník umírá dvakrát.
🌲
Nalezneš-li ten strom
a budeš jej chránit, pečovat o něj a podporovat jej v růstu;
zjistíš-li, že miluješ ten strom –
miluješ vlastně zahradníka,
neb je jeho součástí:
miluješ tak to, do čeho dal sebe;
to, co je jeho srdci nejdražší,..
💕
Taj srdce Tvého © Ladanseuse
Originál nedatován, publikován 30. 3. 2022, zpětně zredigován 16. 1. 2023

Můj úplně první příspěvek!

Smuteční zakletí