26 července, 2021

Poušť těl

 Říká se tomu láska,
ale je to poušť těl;
hra s nevinností,
slzí – duší – pravdy – štěstí.

Výkřiky světla línií těl v tmě 
– míhající se sen –
se životem ven
prýští bolest.

Ke kameni kámen,
s duší je konec:
v tom jediném trhnutí,
do tápajícího zblbnutí –
v duši prázdno.

A ta poušť těl
zoufalství plných
pokušení – lásky,
jež vypuzena z mysli
již neznamená nic.

Poezie slov náhle zkameněla;
když s duší je konec,
tělesnost je vším.

V srdci zuří válka –
a já ríkám: Amen!;
a já křičím: Mír!

Poušť těl © Ladanseuse
Napsáno r. 2000, redigováno r. 2021

Vítr a květina

 Slyšela vítr, jak šeptá jí do květů;
květina – ptala se – co chceš?
Hladil jí – nic, jen mám tě rád.

Vítr ale příliš zesílil;
květina – přesto se mu vrhala do náruče.
Plápolal – chci jen s tebou být.

Až první kapky zpravily jí,
že se blíží bouře;
květina – ztrácela okvětní lístky.
Fičel – zmiz!

Pak vítr utišil se;
květina – marně hledala teplo slunce.
Oněměl.

Až nakonec vítr odvál;
a květina?

Vítr a květina © Ladanseuse
Napsáno 2000, redigováno 2021

25 července, 2021

To věčné v nás

 Snila jsem jednou o tom, jak se toulám krajinou, jejíž krásy mě fascinovaly a vzbudily ve mně touhu je zachytit, ale jejichž velikost mé snahy zhatila, a tak mi unikly a zanechaly ve mně citové prázdno...

Cítila jsem, že to hloubka mé citlivosti, vnímavosti a soustředěnosti předurší mou schopnost rovzpomenout si na to, co pominulo, ač toužila jsem, aby to přetrvalo neměnné, zvěčnit to – vyrvat to ztracené z propasti času a oživit to.

Jako by veškerá životní energie pramenila v právě plynoucích okamžicích. Spočívá v nich vzácnost věcí, jež jsou nám drahé, ale jež se již nikdy znovu neobjeví, snad jen v našich snech. Plný, uvědomělý prožitek přítomného okamžiku tak postačí k moudrosti věků, a tak vychutnávejme víno života plnými doušky.

To věčné v nás © Ladanseuse
Překlad „The Infinite in Us

11 července, 2021

Tanec v srdci věčnosti

 Fascinuje mne tvořivý proces; to, co inspiruje a podnítí zrození koncepce a obdaří to vysněné, vizionářské duchovní dítě vitalitou a učiní z něj hmatatelnou skutečnost, aneb – jak to vyjádřil A. Huxley – zázrak holé existence. 
💗
A zde přichází vize, svobodná a tvárná, jako by se zrodila z chvění momentů, jež jsou tvarovány jako vítr vanoucí písek do dun a utvářeny neviditelnýma rukama k zenitu věčnosti, což naplňuje člověka pocitem, jako by ochutnával jednotlivé ingredience pokrmu, jehož plnou chuť teprve pozná. A protože vše, co přichází, bylo vstřebáno a přijato s otevřeností a vírou, vize bude naplněna.
💗💗
Přitahuje mne tvořivá práce, nejen kvůli svým estetickým kvalitám, ale i proto, že mne naplňuje radostí, že žiju. Jakýkoliv den nesoucí v sobě naději, že se mi podaří něco vytvořit či se o něco podělit, je dnem, který stojí za to žít – jedině pak, za soumraku, kdy vše splyne s tichem, si mohu plně uvědomit, že ten den nebyl naplněn jen časem, ale že jsem jej skutečně prožila a učinila jsem tak smysluplně.

💗💗💗
Tanec v srdci věčnosti © Ladanseuse

Skryté bohatství

 Tak moc ráda bych se stala dosti moudrou na to, 
abych nedlela na věcech zdánlivě bezvýznamných, 
nebýt té tajuplné esence nesmírné tmy – tmy nehmatatelných pokladů světa, 
v jejímž srdci se ocitám s holýma rukama v neutuchající naději, 
že procitnu a zřím to skryté hájemství snů proměnivších se v realitu.

Tak moc ráda bych se stala dosti moudrou na to, 
abych vždy zachytila význam okamžiku, ještě než se rozplyne,
 jelikož, Bože můj, 
ten je něčím tak pomíjivým a nehmotným, a přec podstatným, 
neb věčnost musela začít jedinou chvilkou, neb život je sledem momentů, 
z nichž tento jediný okamžik je prvním krokem na cestě--
na cestě, jejímž cílem je osud.

Skryté bohatství © Ladanseuse
Překlad „Hidden Riches"

Můj úplně první příspěvek!

Smuteční zakletí