Poušť těl

 Říká se tomu láska,
ale je to poušť těl;
hra s nevinností,
slzí – duší – pravdy – štěstí.

Výkřiky světla línií těl v tmě 
– míhající se sen –
se životem ven
prýští bolest.

Ke kameni kámen,
s duší je konec:
v tom jediném trhnutí,
do tápajícího zblbnutí –
v duši prázdno.

A ta poušť těl
zoufalství plných
pokušení – lásky,
jež vypuzena z mysli
již neznamená nic.

Poezie slov náhle zkameněla;
když s duší je konec,
tělesnost je vším.

V srdci zuří válka –
a já ríkám: Amen!;
a já křičím: Mír!

Poušť těl © Ladanseuse
Napsáno r. 2000, redigováno r. 2021

Vítr a květina

 Slyšela vítr, jak šeptá jí do květů;
květina – ptala se – co chceš?
Hladil jí – nic, jen mám tě rád.

Vítr ale příliš zesílil;
květina – přesto se mu vrhala do náruče.
Plápolal – chci jen s tebou být.

Až první kapky zpravily jí,
že se blíží bouře;
květina – ztrácela okvětní lístky.
Fičel – zmiz!

Pak vítr utišil se;
květina – marně hledala teplo slunce.
Oněměl.

Až nakonec vítr odvál;
a květina?

Vítr a květina © Ladanseuse
Napsáno 2000, redigováno 2021

To věčné v nás

 Snila jsem jednou o tom, jak se toulám krajinou, jejíž krásy mě fascinovaly a vzbudily ve mně touhu je zachytit, ale jejichž velikost mé snahy zhatila, a tak mi unikly a zanechaly ve mně citové prázdno...

Cítila jsem, že to hloubka mé citlivosti, vnímavosti a soustředěnosti předurší mou schopnost rovzpomenout si na to, co pominulo, ač toužila jsem, aby to přetrvalo neměnné, zvěčnit to – vyrvat to ztracené z propasti času a oživit to.

Jako by veškerá životní energie pramenila v právě plynoucích okamžicích. Spočívá v nich vzácnost věcí, jež jsou nám drahé, ale jež se již nikdy znovu neobjeví, snad jen v našich snech. Plný, uvědomělý prožitek přítomného okamžiku tak postačí k moudrosti věků, a tak vychutnávejme víno života plnými doušky.

To věčné v nás © Ladanseuse

Překlad „The Infinite in Us”

Tanec v srdci věčnosti

 Fascinuje mne tvořivý proces; to, co inspiruje a podnítí zrození koncepce a obdaří to vysněné, vizionářské duchovní dítě vitalitou a učiní z něj hmatatelnou skutečnost, aneb – jak to vyjádřil A. Huxley – zázrak holé existence. 
💗
A zde přichází vize, svobodná a tvárná, jako by se zrodila z chvění momentů, jež jsou tvarovány jako vítr vanoucí písek do dun a utvářeny neviditelnýma rukama k zenitu věčnosti, což naplňuje člověka pocitem, jako by ochutnával jednotlivé ingredience pokrmu, jehož plnou chuť teprve pozná. A protože vše, co přichází, bylo vstřebáno a přijato s otevřeností a vírou, vize bude naplněna.
💗💗
Přitahuje mne tvořivá práce, nejen kvůli svým estetickým kvalitám, ale i proto, že mne naplňuje radostí, že žiju. Jakýkoliv den nesoucí v sobě naději, že se mi podaří něco vytvořit či se o něco podělit, je dnem, který stojí za to žít – jedině pak, za soumraku, kdy vše splyne s tichem, si mohu plně uvědomit, že ten den nebyl naplněn jen časem, ale že jsem jej skutečně prožila a učinila jsem tak smysluplně.

💗💗💗

Tanec v srdci věčnosti © Ladanseuse

Překlad „Dance in the Heart of Eternity"

Skryté bohatství

 Tak moc ráda bych se stala dosti moudrou na to, 
abych nedlela na věcech zdánlivě bezvýznamných, 
nebýt té tajuplné esence nesmírné tmy – tmy nehmatatelných pokladů světa, 
v jejímž srdci se ocitám s holýma rukama v neutuchající naději, 
že procitnu a zřím to skryté hájemství snů proměnivších se v realitu.

Tak moc ráda bych se stala dosti moudrou na to, 
abych vždy zachytila význam okamžiku, ještě než se rozplyne,
 jelikož, Bože můj, 
ten je něčím tak pomíjivým a nehmotným, a přec podstatným, 
neb věčnost musela začít jedinou chvilkou, neb život je sledem momentů, 
z nichž tento jediný okamžik je prvním krokem na cestě--
na cestě, jejímž cílem je osud.

Skryté bohatství © Ladanseuse
Překlad „Hidden Riches"