Tento blog je věnován mé vlastní autorské poezii, poezii v próze, úvahám, výkladům a překladům, které bych ráda sdílela. Mé srdce hoří vášní pro tanec i psaní jakožto cestám tvořivé sebeexprese. Obé hovoří vlastním a mně líbivým jazykem, jenž metamorfuje, alchemizuje a odhaluje vnitřní svět. Zde zní hlas tichý, jenž touží být vyslyšen; zde bije srdce divoké jako tančící derviš. Mé já je poezií v pohybu, svým tancem promlouvám.
Černých havranů v nitru roztrhl se mrak,
čáry máry balamutí abrakadabra, tak
v čmouhy rozplynul se svět
mých očí, tváří, aut;
vojsko temnoty rozselo do té nahoty jen strach.
Lásko, změnila ses v sen
slunce zářícího každý boží den,
jež v noci zmateno tisíci bludičkami umírá;
jsi dítě matce ztracené,
do zoufalství očí zastřené.
Lásky zakletí © Ladanseuse
Napsáno 2001
Žádné komentáře:
Okomentovat