Vítr a květina

 Slyšela vítr, jak šeptá jí do květů;
květina – ptala se – co chceš?
Hladil jí – nic, jen mám tě rád.

Vítr ale příliš zesílil;
květina – přesto se mu vrhala do náruče.
Plápolal – chci jen s tebou být.

Až první kapky zpravily jí,
že se blíží bouře;
květina – ztrácela okvětní lístky.
Fičel – zmiz!

Pak vítr utišil se;
květina – marně hledala teplo slunce.
Oněměl.

Až nakonec vítr odvál;
a květina?

Vítr a květina © Ladanseuse
Napsáno 2000, redigováno 2021