Snila jsem jednou o tom, jak se toulám krajinou, jejíž krásy mě fascinovaly a vzbudily ve mně touhu je zachytit, ale jejichž velikost mé snahy zhatila, a tak mi unikly a zanechaly ve mně citové prázdno...
Cítila jsem, že to hloubka mé citlivosti, vnímavosti a soustředěnosti předurší mou schopnost rovzpomenout si na to, co pominulo, ač toužila jsem, aby to přetrvalo neměnné, zvěčnit to – vyrvat to ztracené z propasti času a oživit to.
Jako by veškerá životní energie pramenila v právě plynoucích okamžicích. Spočívá v nich vzácnost věcí, jež jsou nám drahé, ale jež se již nikdy znovu neobjeví, snad jen v našich snech. Plný, uvědomělý prožitek přítomného okamžiku tak postačí k moudrosti věků, a tak vychutnávejme víno života plnými doušky.
To věčné v nás © Ladanseuse
Překlad „The Infinite in Us”
Žádné komentáře:
Okomentovat