Spatřuji čtyři zásádní roviny tzv. „mnohodinosti”, jež je existenční otázkou osobní identity (Kdo jsem?), jedinečnosti (ale i rozmanitosti) a souvztažnosti k okolí.
💞 Rovina první 💞
Tzv „Já” je jen egem vytvořený mentální konstrukt určený pro sebeidentifikaci, identitu, ale zároveň je umělým vymezením se vůči ostatním(u), „Já” vystavělo zeď, neb se bojí ztratit samo sebe „Já” se bojí „Ty”, ,„Já” pak nemůže být „My”.
💞 Rovina druhá 💞
Každý jsme jen částečkou všeobjímajícího vesmíru, dílkem obrovité mozaiky, a jako tací jsme součástí něčeho většího, co nás přesahuje. A tak si můžeme připadat maličtí a bezvýznamní. Z malých věcí se ale stávají věci velké; celek je tvořen všemi svými částmi, a tak i jediná chybějící část, byť sebemenší, způsobí, že celek přestává být celkem, neb již není celistvý. Jsme tedy nedílnou součástí celistvosti, bez nás samých nebude ani to, co nás obklopuje.
💞 Rovina třetí 💞
Jsme si více podobní než nepodobní. Jsme zrozeni z totožného zdroje, vycházíme ze stejného prostředí, máme identickou podstatu. Všichni jsme propojeni, vše ve vesmíru je propojeno. Druhý člověk je variací na mě samotnou, v kterémžto smyslu já spatřuje sebe v Tobě a Ty spatřuješ sebe ve mně, tudíž Ty jsi já a já jsem Ty: každý jsme jedinečný a zároveň jsme jedno. Není žádné „Já” ani „Ty” ‒ je jen „My”, a jedině
„My” je láskyplné souznění. V tomto smyslu je odpovědí na otázku „Kde končíš Ty a kde začínám já?”: Nikde. Není žádných hranic ve sféře nekonečna duše.
💞Rovina čtvrtá 💞
Svět není ani černý ani bílý, je různobarevný, a pravda leží v jednom z odstínů šedi ‒ jako Yin a Yang: v bílé je trochu černé a v černé je trochu bílé. I člověk je takový: není jednolitý, ale mnohobarevný, mnohovrstevný, a, ano, „mnohodiný”... Je v něm dualita, světlo i tma, radost i bolest... Lidé hrají různé životní role, procházejí rozličnými fázemi, někteří se schovávají za své masky... Je zde určitá nejednoznačnost. A tak: existuje tedy vůbec „jedinec”, anebo jen „mnohodinec”?
Nesmírné „Já” © Ladanseuse
Napsáno 4. 10. 2021, publikováno 15. 11. 2021
Inspirací k této volné úvaze, skrze níž nabízím vlastní vhled do hlavního motivu, mi bylo krásné myšlenkové dítě jménem „Mnohodinec” (odtud onen neologismus), jehož tvůrkyní je Lucia Kašiarová & kol a jež uvedla v rámci svého „performativní ne-sóla” ve Studiu ALTA (shlédnuto 19. 6., 5. 10. , 23. 11., 15. 12. 2021; 2. 3. a 22. 9. 2022):
Žádné komentáře:
Okomentovat