Kořen

Vyvstává otázka, jaká je podstata, 
z níž nitky vedou dál, 
tvoříce tkanivo mého života.
Jsem hlubina, nekonečný prostor tančící ve vlnách –
tak kdepak jsou břehy její?
Záblesk změniv se v plameny...

Divíc se, k čemu má být
nořit se zpět do hlubin času,
uprostřed mánie „tady a nyní" a „zbavení se nadbytku",
pravda se mi vyjevila:
Kořeny jsou tam – zde je než spleť větví...
odkud prýští ten všeobjímající pocit?

Tudíž pro pochopení toho tady, 
člověk musí jít tam – k podstatě, kořenům, narození –
a hledat ta pojítka, propojení,
písně vnitřního dítěte,
a odhalit tak prvotní pramen spodního proudu svého života.

Dávné časy si žádají léku a inkluze,
jinak setrvají jako trápení,
neb celý náš život je v nich obsažen,
a přec říkají: „Zapomeň na to!"
Kde je pak moudrost v nich obsažená? Zahozena!

Přeci je třeba pevné země, abychom vstali a vzlétli.
 Výmysl je dělení času, vše je v propojení:
je to nekonečně plynoucí řeka, vlnka vedle vlnky, esence našeho života,
a přec tvrdí, že ta jedna jediná je Jí,
ač každičká z nich tvoří proudění,
až se všechny v myriádách rapidně prolínají a rozplývají...

Kořen © Ladanseuse
Původně nepojmenovaná česko-anglická próza proměnivši se v poezii z 24. 1. 2025,
v anglické verzi „The Radix" zveřejněné 14. 10. 25,
tato česká verze zveřejněna 15. 10. 2025