Zřídlo snivců

Dívka, klečíc u pramene života, 
jenž do bezbřehé řeky proudem se vlévá,
jeho pomíjivost ve své reflexi zřela,
kdež nevole vůči ní vzplála.

V nalezišti dávnověkých pohřebišť
nemohla žíti již, aniž by vědela nač,
odevzdat se pouhé existenci,
v srdci bol nad vším tím nadosah,
 a přec nedosažitelným pro ni.

Na „urvi, co můžeš" nevěříc, 
nýbrž ve věčnost myšlenek, ve zhmotnělé kouzlo zázraku života;
je i jiné „carpe diem", živoucí sen,
to vědomí vždy v hloubi duše nosila!

Spousta vzácných okamžiků jistě jí unikla,
se slzami odtekla do vod jezera kalného,
zato v jiných plně přítomna byla
a ze třpytu jejich zlatavého
svou svatyni blaha v nitru si vystavěla.

Zřídlo snivců © Ladanseuse
Nedatovaná prozaická úvaha přebásněná, pojmenovaná a zveřejněná 25. 10. 2025