Oči mé křičí,
slzy srdce roní:
Naději se pouti
k hvězdné záři,
k sálajícímu slunci;
do sféry, v níž to voní
a ukolébavkou útěcha je mi?
V kruhu se točím začarování:
Kudy se kroky mé ubírat mají: snad tudy, tamtudy, tam?
Vesmír žádám,
ať ukáže mi,
co nezří mé zraky,
světa svit jasný.
Plyne čas jak řeka,
tok nářku, moře bolu,
neb já hledám – hledám – hledám
sen návratu naplnění,
dimenzi pokoje,
šťastné vyústění.
Teskná mantra srdce © Ladanseuse
Koncept AP u RM, 24. 11. 2023, editace a publikace 30. 5. 2024
Žádné komentáře:
Okomentovat