01 června, 2021

Zbloudilec

Jako bych se toulala stezkou zapomnění
a uvízla na ní, jak svět mizí,
jako duše pošetilá v dešti snící
o spáse i zatracení,
spoutaná pýchou, jež je ponížením,
ptajíc se, zda-li ticho je otázkou,
anebo odpovědí
na to, co mé srdce neví.

Žádná slovíčka zmatená
nespasí temnotu trýznivého vábení života,
v němž všechna naděje uhynula.

Zbloudilec © Ladanseuse
Překlad „Gone Astray

Žádné komentáře:

Můj úplně první příspěvek!

Smuteční zakletí