Síla zranitelnosti

 Je zvláštní, jak některé věci, od nichž se člověk odvracel, se najednou s jeho kajícností stávají jeho oporou, odrazovým můstkem do výšin nebe; 

když člověk obrátí zrcadlo, dříve nastavené jen světu, na sebe, ponoří se do skutečných hloubek věcí a překoná ty bolesti deziluze, vnější podoby, spatří najednou pravdu, hluboko v něm ukrytou, jejíž nitky vedou k lásce...

... když odkryje se, aby se vystavil pranýřování, zároveň se otevře láskyplnosti, neboť vše, co v sobě uzavíral, ho obklopí, a vše, co ho obklopovalo, zmizí v něm: jeho svět je totiž polaritou, žije na obou stranách, začátkem i koncem...

A tak najednou ustane ve svém zuřivém boji, jenž naprosto zmátl a rozvrátil jeho identitu, a zjistí, že stačí udělat krůček, aby vstoupil do vtřícného světa; že stačí odvrátit se od temnoty, aby spatřil světlo; že postačí jediná nitka, která ho spojí s nejvyššími sny...

Sám člověk je si největším nepřítelem, poddá-li se nevědomosti, nechá-li se zastavit strachem a zlým očekáváním, nechá-li se zmást, zbavit svého přesvědčení: pak bude v tichu hledat hlasy, jež neuslyší, dokud sám nevykřikne; ve zmaru bude pátrat po náznacích, jež nikdy neobjeví...

Šance se válí v prachu jako drahokam v dunách tvého strachu.

Někdy stačí jen přijímat, namísto odmítání; někdy stačí jen dávat, namísto braní...

Síla zranitelnosti © Ladanseuse

Napsáno 19. 10. 2001

 Co ukrývá ticho ⇇

⇉ Bludička zmaru