Stíny zdivočely v tichu prázdném noci bezesné,
ve tmě probdělé v pláči vše mi unikalo,
hořela jsem vášní zničit ty dálky studené
a něco uvnitř ustrnulo a v žaluplnosti se ztrácelo.
V bezedném vakuu neslučitelnosti
mohla jsem jen přihlížet tomu, jak vše se rozpadá,
v obrazech spatřovat to sladké cosi,
čeho se mé srdce nehodlalo vzdát.
Konečně myšlenky v ustavičném proudu ustrnuly,
mé oči, ospalé, noci plné, úsvitu nechtěly
a síla života, ta studnice snů, v zázračné sfére vnořená,
mé srdce otevřela a bolest, do něj bodající, zcela zaplašila.
S pozdravem životu odvážila jsem se kráčet
po cestách spletitých, kamenitých, jež do staroprorockých časů vedou zpět,
k tomu ustrnulému, zániku čelícímu:
upadlo to v zapomění -- stránky nalezla jsem prázdné.
Nakonec má psyché došla vykoupení:
strach, jímž kdysi byla zaplavena,
již ke mně nepatří;
zčistajasna dveře zejí dokořán a... pravda je odhalena.
Vykoupení © Ladanseuse
Překlad Deliverance
Žádné komentáře:
Okomentovat