30 dubna, 2021

IV. Krásný můj anděli

 Krásný můj anděli, probuď se ze sna,
nauč se moudrosti, než půjdeš spát.
Sám jsi malou záhadou, plamínku v ohni, stopo v písku...
Jsi tvůrcem, jsi tvůrcem, jsi tvůrcem!
🌹
Zahraj to, zazpívej, namaluj, zatanči, vytesej to do kamene
– vyhraj ten závod 
andílku, zůstaneš navždy, 
navždy zůstaneš můj.
🌹
Nikdy tě nespoutám, nikdy mě nespoutej.
A já cítím lásku a vím, že mi rozumíš.
Jen stojím a cítím; cítím, že jsi... daleko – ale nemůžeš být blíž.
🌹
Co je to prostor? 
Nemůžeme být spoutáni, uvězněni a zastaveni. 
My můžeme jít...
🌹
Ale já se vrátím, vždycky se vrátím,
nemohu se odpoutat od svého fragmentu, své součásti,
ne ve svém bytí – a co bude po něm?

Krásný můj anděli © Ladanseuse
Napsáno 7. 4. 2006

Jste na konci příběhu. Přejděte na začátek:

Žádné komentáře:

Můj úplně první příspěvek!

Smuteční zakletí