Co je uvnitř křehké jako sklo a navenek tvrdé jako kámen?
Co proudí jako čas v rychlém spádu, a přec je nehybné a nehmatatelné jako vzduch?
Co je plné bohatství uprostřed prázdnoty?
🌸
Jako rozvířený prach... city se spirálově točí... a v oceánu něčích očí vyprahlá je poušť.
Déšť padá vzhůru ve vlnách času, v proudu duší.
Na kamenech našich katedrál se usadila věčnost a všechny ty dotyky života.
🌸
Na prahu našich světů
napij se vína, ty mudrci, co chceš spát;
zasni se, pohleď na to kouzlo spojení a zrození a svobody a bytí;
v pavučině slov, v mozaice barev... hledej... můj smích.
🌸
A moje já je všude -- a zároveň nikde.
Kde je můj domov, lůno mé lásky,
kam až sahají břehy oceánu duše?
I. Hádanka © Ladanseuse
Napsáno 7. 4. 2006
Žádné komentáře:
Okomentovat