Kráčím dál tou nocí temnou,
tiše pláču pod zářivou hvězdnou klenbou;
to je mrhání, ta prýštící krev času,
prázdnota leží mi u nohou.
Je to v mojí moci, hořečně tápu;
maluji stíny, do dálav prchám s ozvěnou;
a sny, ty cestou končí v prachu;
srdce tluče zahaleno tmou.
Smutná je blízkost ztracená v dálce,
zbláznila se duše v citové válce;
iluze slov o věčnosti je mrtvá,
zbyla jen hudba rezonujícího života.
Dlím v chrámu vystavěném z myšlenek,
neuchopitelný je můj vnitřní éterický svět;
zářivé není však -- vše, co polapím:
proudy bolesti, žár srdce i těžký splín.
To věčné dítě jiných světů
v bohaté záři tajemství
jemné nahoty idejí v letu.
Být všech? Ani svoje.
Být všude? Ani tady.
Být vždy? Ani teď.
A přesto být...
Tajuplné bytí ©Ladanseuse
Žádné komentáře:
Okomentovat