Přízračný svět v pavučinách života

 Tak povstaň,

temnota tě nepohltí – 

je-li daleka ti temnota;

a světlo tě neoslepí, neshoříš na slunci –

jsi-li žhnoucí září slunce.

V tom přízračném světě

pavučinou života spřádány jsou tvé sny –

ne, to nejsou vzdušné zámky,

to je kámen bez tváře;

ten rozpálený písek nezná pocit,

ani když odplaví jej déšť,

ani když odvane jej vítr

– ale ty, ty jsi život!

A jsi-li život, tak proč mlčíš?

Ve slepém světě tápajících rukou –

drahokam v dunách,

chrám ukrytý v hlubinách

– bez náznaku existence 

topící se ve spánku;

tebe zaznamenala věčnost, zvěstovateli –

a přesto nejsi,

neexistuješ,

jsi jen sen,

sen rán, sen nocí...

Kdo jsi? Kde jsi?

Když jsi, a přesto nejsi...

Přízračný svět v pavučinách života © Ladanseuse