Řeka ohně

Volba leží v mých rukách

a vesmír se dívá, 

jak přede mnou se rozprostírá

v oceánu svobody.

Ten požehnaný déšť

ze mne smívá strach,

když roztahuji náruč nejistotě

v bohatství možností světa.

Na cestě ke světlu

i hravé plamínky mohou spálit,

natáhnu-li až příliš ruku.

V místě, kde

se má cesta s druhou střetává,

musím se zastavit,

vnímat její linii a dosah.

Můj krok ke světlu

může být jinému

propadem do tmy.

V němé strnulosti zmírám

za usměvavého uspokojení těch,

jejichž pohled mrazí.

Má cesta růstu bolí,

a přec je principem života;

nutkáním, jež nemohu nevnímat,

stejně jako nemohu nedýchat.

Jsem zvěstovatelem, že

oheň se rodí z vody

a ta se mění v prach 

a z prachu nový život povstává...

Řeka ohně ©Ladanseuse